Deníček naší Petry - začátky těhotenství

Protože moc dobře víme, že skutečné příběhy, rady a zkušenosti jsou nejvíc, tak jsme se rozhodli na náš BLOG přidat i takový "deníček naší Petry". Jak si sami přečtete, jde o naši kolegyni, která k nám nedávno nastoupila a i přesto, že brzy nastoupí na mateřskou dovolenou, tak se jí nechceme vzdát. Jsme proto moc rádi, že se s vámi podělí o své zážitky z těhotenství, a pak i s miminkem. Bude mapovat běžné každodenní radosti i starosti a už v prvním článku zjistíte, že je hodně otevřená.

Moje těhotenství

Získáte novou skvělou práci, kde jste spokojená a do toho přijde radostná novina.

Nejdřív mě přepadla šílená radost a euforie, že čekáme miminko a do toho panika, jak to vysvětlím v práci, kde jsem právě nastoupila? Jak to můj šéf pochopí? Moje představa - budu pracovat do konce nástupu na mateřskou, vždyť práce mě baví a naplňuje, žádné omezování! Nastoupila jsem do skvělé firmy na pozici farmaceutického reprezentanta a mojí náplní byla prezentace a prodej produktů pro lékárny a pediatry. Tak představa byla jasná! Ale realita trošku jiná!

Komplikace v prvním trimestru

Hned na začátku se bohužel objevily komplikace a já jsem musela do nemocnice. Lékaři se snažili těhotenství udržet a dělali maximum. Kapačky, léky, klid na lůžku...po 4 dnech ultrazvuk, kde byla srdeční akce, a i když to nevypadalo stále nadějně, ten malý flíček na ultrazvuku byl velký bojovník a vlastně stále je (i když nyní je to vlastně už malý človíček). Nemocnici jsem si "užila"na 14 dní, stálo mě to 4 kila váhy, spousty slz a tuny stresu. Lékaři a sestřičky se o mě starali na 100%, ale samozřejmě při každém mém dotazu „bude vše v pořádku“? stále opakovali - do 12tt je vždy riziko potratu 50%..nemůžeme Vám nic slíbit.

Těhotenství jsem chtěla všem oznámit, až po 12tt, po prvním trimestru a zásadních genetických vyšetření, ale tím, že jsem skončila na kapačkách v nemocnici jsme museli s pravdou ven, tedy aspoň rodině a samozřejmě i v práci. Musím říct, že v práci to vzali s pochopením a za to jsem jim velmi vděčná.

Po příjezdu z nemocnice mě vítaly naše šedivé psí holky a byly štěstím bez sebe. Já musela jen ležet a mít klid a ty moje šedivky mě pečlivě přes den hlídaly, ležely vedle mě a dodávaly mi energii. V té chvíli jsem ji měla minimum, bylo mě špatně, moc jsem nejedla, ale pomalu a jistě se situace lepšila a já už měla trochu barvu ve tváři. 🙂 Léky jsme snižovala, dostávala se i chuť k jídlu a já nepřestávala věřit v dobrý konec.

Přišel 12tt a já byla objednána na prvotrimestrální screening (stanovení rizika vrozených vývojových vad). Pro mě jeden s milníků, kdy bude první trimestr za mnou, dozvíme se výsledky a zjistí se jestli je miminko zdravé. Nejsem nejmladší ročník a samozřejmě obavy, aby všechno klaplo jak má, byly. Naštěstí ultrazvuk i krev na vývojové vady dopadly na jedničku s hvězdičkou a já si konečně oddechla. Postupně se mi vracela energie, chuť k jídlu a já se cítila každý den lip a lip. Doktor mi povolil krátké procházky, takže jsem mohla konečně na vzduch a procházet se ve společnosti mých věrných hlídaček. Ty samozřejmě byly štěstím bez sebe…jejich panička, která dřív s nimi skoro denně běhala, cvičila a hrála si, jde konečně ven a užívá si to. Skvělý pocit!

Teď už jen samé dobré zprávy

Dny plynuly a jak už jsem psala, můj stav se lepšil a bříško pomalinku rostlo. Čím dál víc jsem si uvědomovala moje těhotenství a říkala si, že to zvládneme. V 16tt jsem byla objednaná na další genetické testy - tzv. tripple test a ultrazvuk. Tak a jestli ten nedopadne, tak se zblázním....ale uvnitř jsem mimču věřila, že určitě bude v pořádku.. je to přeci bojovník. Kdyby nedopadly dobře, tak poté přichází genetická konzultace a evn. odběr plodové vody (hrazený pojišťovnou) nebo je možnost nové motedy neinvazivní a to podrobný krevní test NIPT, který si je možné zaplatit a výsledek je totožný jak u amniocentézy. Kdyby testy nedopadly v pořádku, určitě zvolím variantu neinvazivní metody, už z toho důvodu, jaké jsem měla problémy na začátku....ale ..to rozhodnutí je na každém z nás. Mám kamarádky, které byly na odběru plodové vody a vše v naprostém pořádku, ani ten zákrok nebyl bolestivý. Naštěstí jsem to nemusela řešit, výsledky dopadly opět v pořádku a já se pomalu blížila k půlce.

Nyní jsem lehce za půlkou těhotenství a vše stále je, jak má být. Léky jsem vysadila až na vitamíny a ty beru od začátku těhotenství. V lékárně mně bylo doporučeno Femibion 1 do 12tt a nyní od druhého trimestru Femibion 2 combi s vitaminem D3, ať má prcek spoustu vitamínů.

I když mám klidový režim, užívám si těhotenství, jak můžu. Je to vlastně úžasné období, kdy se o Vás každý stará, pečuje a můžete se pořádně najíst, aniž byste museli zatáhnout břicho 🙂 Byla jsem dřív hodně aktivní a teď s radostí zpomalila. Tělo si samo řekne, na co má energii a tak ho poslouchám. Hodně odpočívám, čtu, procházkuju, přemýšlím a tak plynou dny a já si užívám léto! Už se těším na první kopanec, kdy dá o sobě prcek vědět..já doufám, že to bude brzy.