Deníček naší Petry – jdeme do finále!

Už jen 8 týdnů a mimčo tu bude tu s námi

Miminko roste jak má a já mám stále častěji pocit, že snad prasknu. Čím dál víc je vše namáhavé, jsem unavená, trochu nervózní, co kdyby to přišlo dřív… Ale stále procházkujeme, zařizujeme a užíváme poslední společné chvíle.

Co jsem na sto procent chtěla absolvovat, je předporodní kurz. Něco jsem měla načteno, ale chtěla jsem se informovat od zkušených porodních asistentek a určitě každému předporodní kurz doporučuji. Víte, na co se připravit, kdy nepanikařit, naslouchat asistentkám a když budete mít u porodu muže, tak i jak se má zachovat on a jak vám může pomoci. Kurz vedla velmi zkušená vrchní sestra a porodní asistentka, která má několikaletou praxi v porodnici, takže nám vše podrobně vysvětlila. Součástí kurzu je i návštěva porodnice, takže přesně víte, jak to bude částečně probíhat. Kde co je, jaké jsou v porodnici možnosti atd.

Velký šok – nehoda

Bohužel se mi během těhotenství stala i nemilá zkušenost. Ve 33 tt jsem jela za kamarádkou a narazilo do mě auto. Paní řidička mi nedala přednost a z vedlejší jela na hlavní, když jsem zrovna po hlavní jela já. Zvláštní, řídím auto spousty let, pracovně i soukromě a nikdy nic se mi nestalo a nyní v tomto stavu taková nepříjemná událost. Byl to pro mě šok!!! Náraz byl z boku a naštěstí do dveří za mě (za řidiče). V autě jsem nehybně seděla, až mi přišel otevřít pán, který zrovna šel okolo. Najednou se tam sešlo několik lidí, kteří mi pomáhali. Nic se mi nestalo, jen ten strach, jestli je miminko v pořádku. Najednou ke mně běžela paní, že je sestřička z nemocnice a snažila se mně psychicky pomoci. Uklidňovala mě, mluvila na mě, ale já jen brečela a nemohla ani mluvit. Zavolali jsme záchranku a ta mě odvezla do fakultní nemocnice, kde mě ihned zkontrolovali - ozvy miminka, kardiotokograf a krevní obraz. Během chvilky za mnou dorazil manžel a já se trochu uklidnila. Musela jsem tam zůstat na pozorování 24 hodin. Ten strach o to malé byl šílený. Druhý den mě propustili, vše bylo v pořádku a já si řekla, že do konce těhotenství za volant raději nevlezu. I když jsem byla připoutaná, jela podle předpisů a nemohla jsem za to, stalo se… už je to pryč a naštěstí rychle zapomenuto. Takže prosím všechny řidiče – dávejte pozor, jezděte opatrně, předvídejte!

Mimču se ven nechce

Po této nemilé nehodě jsem už jen odpočívala a procházkovala. Vše připravené, taška zabalená a miminko už může přijít… ale… 40tt a nic se nedělo. U lékaře prohlídka proběhla v pořádku, zatím nic nenasvědčovalo, že porod brzy přijde. Po 40. týdnu už mě můj lékař předal do nemocnice do ambulance pro těhotenství po termínu. Ozvy stále v pořádku, miminko stále prospívalo a já mu stále říkala, že už je čas, ale moc mě neposlouchalo. Po týdnu lékař navrhl vyvolaný porod. Po tomto verdiktu jsem doma dělala možné i nemožné. Uklidila celý dům (což se před Vánoci hodilo), běhala schody, jezdila na rotopedu a stále nic! Ten malý človíček si prostě řekl, že do zimy nepůjde, tam je mu hezky, teplo, má co jíst... prostě pohodička. No den D nastal a já byla přijata do porodnice. Začali mi porod nejdříve vyvolávat tabletkami prostaglandinů, které na mě moc nefungovaly, a druhý den hned ráno mi lékař naordinoval infuzi oxytocinu, aby se to konečně rozjelo. A ono se rozjelo…

Máme holčičku

Dne 14. 12. 2018, večer v 19:42 se narodila naše hvězdička Stella. Vše proběhlo bez komplikací a naše holčička je v pořádku.

U porodu jsem měla manžela, byl mi velkou oporou. Byli jsme na to dva, vlastně tři a toho si moc cením. Ale když se váš muž na to nebude cítit, určitě ho do toho nenuťte. Když ví, že by takovou situaci nezvládl, je lepší popřemýšlet o jiné spřízněné duši – kamarádce, sestře, dule – určitě tam mít někoho, komu 100% věříte.

Ten večer jsem nemohla ani spát, takový pocit štěstí a láska se nedá ani popsat, ale VY MAMINKY to znáte. Teď už doma užíváme společných chvil, vzájemně se poznáváme a užíváme si ten nejkrásnější dar.