Deníček naší Petry - první tři měsíce se Stellou

Stella se narodila večer, jak jinak, když také jméno Stella znamená „Hvězda“. Ten večer po narození Stelly jsem nemohla usnout. Byla jsem plná dojmů a pocitů, a hlavně jsem první noc ještě neměla svou hvězdičku u sebe.

V porodnici jsem byla 5 dní a řeknu vám, bylo to víc než náročné. Vše zapisovat, kontrolovat, vážit miminko před kojením a po kojení, samé vizity, návštěvy. No prostě už jsem se těšila domů. Naštěstí jsem měla nadstandart, takže jsem s miminkem byla na pokoji sama. Co se týká personálu, sestřiček a lékařů, tak za všechno jim patří velký dík!

Doma už si všechno pomaličku sedalo a já byla čím dál tím víc v klidu. Najednou byl s námi doma ještě jeden človíček. Psí holky Stellinku přijaly nejdříve s respektem a úžasem. Na začátku starší Frida svým výrazem naznačovala, kdy ji zase odvezeme, že ten křik tady trpět nebude a mladší Mia to měla, jak se říká, „na salámu“. Postupně jim ale začalo docházet, že Stella tu s námi už zůstane a čím dál víc za ní chodily a pozorovaly ji. Z Mii – mladší fenky, se stala opravdová chůva. Ta musí být u všeho! U přebalování, kojení a nad vším dohlíží, jestli to dělám správně. Obě psí holky jsou skvělé a už se těším, až z nich jednou budou skvělé parťačky.

Od narození byla Stella pohodové miminko. Krásně spala, jedla, ale musím podotknout, že občas jsem nedávala, a pořád nedávám, to noční vstávání. Rána po tom bývají celkem krušná. Ale asi i tím, že nejsem nejmladší maminka, jsem vše brala nějak s nadhledem, tolik všechno nehrotila, byla v pohodě a tím i Stella. Je pravda, že do tří měsíců malou trápila kojenecká kolika. To bylo hodně náročné, občas proplakaná noc, ale teď už vím, že to je u miminek běžná věc a kapky, masáže a nahřívání bříška tomu pomohlo.

Měsíc utekl jako voda a já už věděla, jak a co malá potřebuje, jakým pláčem co naznačuje a jak jí můžu pomoci. Pomalu jsme si se Stellinkou vytvořili režim, který se snažíme dodržovat. Už od 2 týdnů jsme začali chodit na procházky, jak já říkám nový sport – „kočárkování“. Je trochu náročné v zimě všechno sbalit, Stellu obléct, kočár do auta, psiska do auta, několikrát se pro něco vrátit. Ale už se lepšíme a mnohem rychleji to zvládáme.

V kočárku na čerstvém vzduchu se Stelle spí nejlépe a i já, dříve zvyklá denně chodit na procházky s pejsky nebo běhat, jsem se na to těšila a hlavu si trochu vyčistila.

I když nejsem v nějakých věcech zásadová, šestinedělí jsem se snažila dodržet. Toto emoční období je masakr, a tak jsem nechtěla žádné extra návštěvy (jen rodina) a žádné cestování (jen procházky venku). Byly jsme tu jen my dvě, tatínek nás rozmazloval a my jsme si spolu užívaly vzájemné lásky. Nejkrásnějším překvapením v tomto období byl první úsměv, to mě tekly slzy proudem.

V 10 týdnu nás čekalo první očkování. Samozřejmě jsem neunikla různým článkům, diskuzím a názorům, proč dítě neočkovat, případně odložit co nejdéle. Ale jelikož mám zdravý rozum, skvělou pediatrickou lékařku, pár blízkých přátel ve farmacii, co se přímo vakcínám věnují, a jsem člověk, který se zajímá o odbornou stránku dané problematiky, jsem pro očkování povinná i nepovinná. Ve farmacii jsem se pohybovala velmi dlouhou dobu v různých oborech a vím, co dané nemoci mohou způsobit. Můj názor je samozřejmě očkovat a na očkování vždy jít se 100% zdravým miminkem a s určitým rozestupem různých očkovacích látek, aby se imunitní systém stihl vzpamatovat. Nebudu předstírat, že z reakcí po očkování nemám strach a trochu obavy, ale naštěstí Stella zatím všechna očkování zvládla skvěle. Žádná reakce po vpichu, žádné horečky, žádný pláč…Ale ťukám ťukám, ještě nás nějaká očkování čekají.

Ve 12 týdnu jsem přes kamarádku sehnala paní instruktorku plavání na takzvané „vaničkování”. Je to skvělá věc, kdy instruktorka přijede k vám domů, napustíte vanu a můžete začít s miminkem plavat. Vaničkování otužuje miminko, zlepšuje peristaltiku střev, posiluje svalový aparát, a přispívá tak k dobrému psychomotorickému vývoji. Miminko pevně držíte a různě s ním pohybujete tak, aby procvičovalo celé tělo. Samozřejmě technika a náročnost se odvíjí od věku a možnostech miminka. Stella nejdřív byla trochu překvapená, ale postupně se jí vaničkování libí a vodu má moc ráda.

Tři měsíce jsou za námi, Stella pase hříbátka, směje se, začíná s námi komunikovat a už se těším na další měsíce, co hezkého nás spolu čeká.